V sobotu 26. února zemřel v Praze ve věku 84 let spisovatel a scenárista Arnošt Lustig. Člověk nezlomného optimismu podlehl náporu rakoviny, se kterou statečně bojoval pět let. Právu to potvrdila Markéta Mališová, ředitelka Centra Franze Kafky. Jeho žena Věra Lustigová-Weislitzová zemřela v roce 2009.
Lustig patří k nejvýznamnějším a světově nejproslulejším českým spisovatelům. Jako autor prozaických děl z masové vraždy židovského národa za 2. světové války dokázal podat obecný příběh ponižovaného lidství, které si může udržet důstojnost v prostředí i v situaci, kde člověka nečeká nic než porážka a smrt.
Ačkoli psal spíše smutné příběhy, vždy v nich byla obsažena naděje, příslib radosti ze života, kterou ve svém občanském životě dával najevo do posledních chvil. Se zákeřnou nemocí se pral od jara 2006. Nespočetněkrát absolvoval chemoterapii a několikrát ozařování, přesto se dokázal těšit ze své rodiny, dvou dětí a sedmi vnoučat, dodávat dobrou náladu každému, s nímž se kdy sešel. V jeho společnosti zněl vždy smích.
Rodák z pražské Libně, kde se narodil 21. prosince 1926, patřil ke generaci českých prozaiků, jako byli jeho přátelé Milan Kundera, Josef Škvorecký, Bohumil Hrabal, Josef Nesvadba a další, kteří dokázali svými příběhy oslovit celý svět. On přidal osobitou zkušenost. Přežil jsem, protože za mě zabili někoho jiného,“ říkal o zážitcích z koncentračních táborů Osvětim a Buchenwald. Putoval tam ze židovského ghetta Terezín, kam byl transportován jako patnáctiletý v listopadu 1942 s matkou a sestrou. Otec, jehož v Osvětimi poslal dr. Mengele rovnou do plynu, za nimi musel přijet později. Ve městě pro šest tisíc obyvatel, kam nacisté nahnali na šedesát tisíc Židů z celé Evropy, se setkal s bratry Oty Pavla, spolu s Ludvíkem Aškenazym svého největšího kamaráda.
Na jeho tvorbu i pohled na svět měl vliv reportérský pobyt v Izraeli v letech 1948 a 1949. Nakonec se tam v červenci 1949 oženil s Věrou Weislitzovou, příslušnicí izraelské armády, která se tam dostala s československou židovskou brigádou cvičenou na našem území. Odtud posílal první povídky a reportáže. „Nechat se zabít i za cenu, že zabiju toho, kdo chce zabít mě. Je to jediná jistota, o kterou se lze opřít,“ říkal a psal.
Literatura se mu stala celoživotním posláním proto, aby zachoval vzpomínku na všechny, kdo byli zvěrsky zabiti během 2. světové války. Když se vrátil z koncentračních táborů, nikdo mu nevěřil, že něco takového bylo možné. Proto začal psát.
Už jeho první soubory povídek Noc a naděje a Démanty noci (1958) ukázaly, že se objevil originální autor. I přes železnou oponu se dostaly počátkem 60. let k anglicky, španělsky a německy mluvícímu publiku. Podle nich i dalších próz vznikly filmy Transport z ráje (1962, Zbyněk Brynych), Démanty noci (1964, Jan Němec), Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou (1965) i Dita Saxová (1967, oboje Antonín Moskalyk).
O svém pohnutém až dobrodružném životě vypověděl mimo jiné v knize-rozhovoru 3x18, Portréty a postřehy (2002), naposledy pak v knize s Karlem Hvížďalou Tachles, Lustig.
Po srpnu 1968 zůstal s rodinou v exilu, doma byl odsouzen ke třem a půl roku za opuštění republiky a ke ztrátě majetku. Od roku 1972 působil ve Washingtonu jako profesor tvůrčího psaní a dějin filmu 2. světové války.
Do Prahy se vrátil hned v prosinci 1989 s redaktory časopisu Life. Učil do vysokého věku a pomáhal spolupráci Univerzity Karlovy a amerických vysokých škol. V roce 1995 se stal šéfredaktorem Playboye. „Jednali se mnou totiž jako s Aloisem Jiráskem,“ vysvětloval. Patřil k těm, kdo dokázali mluvit o své poválečné příslušnosti ke komunistické straně. „Největší naděje a nejhlubší zklamání,“ řekl agentu FBI počátkem 70. let při žádosti o občanství USA.
Po válečné zkušenosti viděl v naději rasové a sociální rovnosti splnění svých snů. Dokázal přiznat, že hlasoval na schůzi pro smrt Milady Horákové i že mu tato statečná žena vstoupila do života tak významně, že nikdy už nerozhodoval o lidech, o nichž nic nevěděl.
Lustig se dostal do nominace na Pulitzerovu i Nobelovu cenu Byl členem Akademie literatury české. V roce 1996 získal Cenu Karla Čapka Českého centra PEN klubu, v roce 2004 Cenu Americké akademie umění a písemnictví udělovanou ročně osmi lidem.
V roce 2008 převzal v Praze Cenu Franze Kafky. Anglický překlad jeho románu Krásné zelené oči se v roce 2003 stal v Londýně bestsellerem, za měsíc duben se ho prodalo 40 tisíc výtisků! Lustigovo dílo patří ke světovému literárnímu dědictví.
|
|